Materiál a řemeslo. Nic se nedá obejít, urychlit. Pracovat s hedvábím je pro mne mít látku každý den v ruce, poznat po hmatu gramáž. Respektovat vlastnosti hedvábí. Předvídat, co mi asi vyleze po barvení z hrnce, a pak žasnout, jak se barvy posunuly, prolnuly oproti mému záměru. Alchymie namíchaná ze zkušenosti a "náhody", toho momentálního stavu vesmíru v hrnci s hedvábím. To tetelení se, asi jako když keramik otvírá pec..

Až když řemeslník pozná svůj materiál a technologii, může přijít na řadu jeho výtvarné ego. Imaginace, barva, struktura látky. Obdivuji vysokou krejčovinu zpracovanou do detailu a skláním se před akvarelovým plynutím barvy v látce. Inspiruje mne tradiční výroba voničkových krojových kytiček i barvířské řemeslo, příroda i umění krajinářských architektů a šlechtitelů.

Jak tedy vznikají naše hedvábné doplňky?

Jeden den v týdnu většinou věnujeme barvení bílého hedvábí. Za den se stihne jeden až dva odstíny či barevné kombinace. Barvivo se v látce několik hodin tepelně a poté chemicky fixuje, abychom dosáhli dobré barevné stálosti. Ještě několikrát se látka máchá ve vlažné vodě a pečlivě vyvěsí.

Jiným způsobem přípravy hedvábné metráže je vypnutí látky na dřevěný rám. Zde používáme  malbu štětci, ruční sítotisk, stříkací pistoli...

Po fixaci, vymáchání a usušení je teprve metráž připravena k vlastní výrobě šperků. Vzorkování nových typů náhrdelníků, tak aby se dobře nosily, nejlépe na mnoho způsobů, a byly doplňkem ku radosti a ne zlosti - tak to mě baví hodně. Než se uvede nový typ do výroby, dlouho se piluje, což trvá i několik měsíců.

Šití odzkošených vzorů je rutina, která se musí odsedět u stoje. Náhrdelníky, čelenky, gumičky do vlasů, šály.. Pár kilometrů jsme už od roku 2004 odšili. To je konečně ten moment, kdy je za člověkem hotová práce. Připevnit visačku, zapsat do výroby. To je dobrý pocit.

A pak, když Vás, milé zákaznice, potkám v našem hedvábí na ulici. To je ještě lepší.